Cyklovýlety

Přes Zdobnici na Mezivrší

Jedeme na e-kolech a chceme se dostat ze Zdobnice na Pěticestí, Mezivrší a zpět do Kačerova.

Trasa: Kačerov – Zdobnice – Pěticestí – Říčky – Julinčino údolí – Nebeská Rybná – Souvlastní – Kačerov

Délka trasy: 39 km

Vyjíždíme z Kačerova ve směru na Šajtavu. U lesních školek na křižovatce se šesti cestami (můžeme ji nazvat Šesticestí) se dáme po cestě doprava podél školek po červené turistické značce. Míjíme singl traily po levé straně, které jsou vyznačeny i na webu mapy.cz. Kdo se na to cítí, může se po nich vydat do Zdobnice. Dají se zvládnout i na e-kolech. My však jedeme až na křížení červené a modré turistické značky, na místo Nad Zdobnicí. Dáme se po široké a zpevněné cestě doleva, je označena jako modrá. Asi po jednom kilometru se z cesty odděluje modrá značka, ale je to jen úzká pěšina, proto jedeme pořád po široké cestě kolem jelení obory až do Zdobnice. Vyjedeme na křižovatce u autobusové zastávky nedaleko Hotelu Zdobnice.

Ze Zdobnice vyrazíme do kopce po silnici označené jako cyklostezka č. 4070 směr Říčky. Je navíc označena žlutou turistickou značkou. I nadále se budeme držet žluté a ze silnice odbočíme doleva asi po 800 metrech od křižovatky. Cesta je pořád asfaltová a stoupáme příkře vzhůru až ke kraji lesa k poslední chalupě Nebe. V lese už je jen štěrkovitá cesta a v některých místech není moc kvalitní. Asi po 3 kilometrech se napojíme na cyklotrasu 4307 a pokračujeme rovně směrem na Pěticestí. Na této křižovatce na hřebeni je bufet s občerstvením, ale otevřený je pouze v sobotu a neděli. Škoda. V místě jsou přehledné mapy a turistické značení. Z Pěticestí se dá jet směrem do Orlického Záhoří, ke Kunštátské kapli (ale jen pěšky), do Zdobnice přes Čertův důl, do Říček přes sjezdovku na Zakletém a také po pěší Naučné stezce Po hřebeni Orlických hor. My jsme se vydali na Mezivrší.
Jedeme po cyklotrase 4011 nádherným bukovým lesem, ve kterém jsou podél cesty bunkry, tzv. řopíky. Mezivrší je ve výšce 930 m n. m. Nedaleko je velké parkoviště, které slouží pro návštěvníky, jež chtějí navštívit nedaleký pěchotní srub RS-87 Průsek. Je to dvoupatrový bunkr a slouží jako muzeum a je možné si ho prohlédnout i uvnitř s průvodcem.

Z Mezivrší se vydáme po nové asfaltové silnici do Říček. Jedeme s kopce téměř sedm kilometrů a pro milovníky dlouhých sjezdů je to učiněná lahůdka. V Říčkách se chceme občerstvit, ale otevřený je jen hotel Říčky. Otvírá však až v 11.30 hodin. Naštěstí jsme kávu a pití dostali i krátce po jedenácté.

Z Říček jedeme Julinčiným údolím, přes Nebeskou Rybnou do Souvlastní a kolem Kovárny, přes Kunčinu Ves do Kačerova (trasy jsou popsány v jiných článcích). V penzionu Kovárna prodávají vajíčka a kozohovězí párky. (lek)

Přes Souvlastní do Říček a ke Stonehenge

Trasa: Kačerov, Kunčina Ves, Souvlastní, Říčky, Julinčino údolí, Nebeská Rybná, Zadní Ochoz, Kunčina Ves, Kačerov
Délka trasy: asi 35 km 

Jedeme tradičně z Kačerova směrem na jih přes Kunčinu Ves, pak ke Kovárně. Zdejší farma nabízí čerstvé kozohovězí klobásky na gril. Snad až příště, ale jistě by stály za ochutnání.

Sjíždíme do Souvlastní. Do roku 1945 byla vesnice osídlena čistě německojazyčným obyvatelstvem. Ke konci 19. století v ní žilo 370 obyvatel, v roce 2011 tam mělo trvalé bydliště už jen 24 lidí. Osada nyní patří pod obec Zdobnici. V údolí říčky Zdobnice u křižovatky stojí Penzion Celnice. Do konce 20. století v budově fungovala celní škola. Na rozcestí se dáme po silnici do kopce, je označena jako slepá a částečně po ní vede zelená turistická trasa. Asi v polovině cesty lze odbočit na cestu k asi 150 metrů vzdálené kapli Panny Marie Královna, kde se konají jednou za 14 dní bohoslužby. Asfaltová silnice končí asi po 2,5 kilometru. Ve stráních podél trasy je několik roztroušených chalup. Nedaleko bývalého kravína míjíme také rybníček s kouzelnou chatkou a malým mostkem. Trochu připomíná japonská meditační místa. Ale chytání ryb je tu zakázané.

Na konci silnice je mj. zrekonstruovaná Chalupa Sedmička, kterou její majitelé pronajímají. Vedle stojí památkově chráněný rozložitý jasan. Obvod kmene má téměř šest metrů a vysoký je 26 metrů. Na konci silnice se napojíme na polní cestu, která vede severovýchodním směrem k Říčkám. Je poměrně v dobrém stavu. Asi po sto metrech míjíme boží muka. Cesta pokračuje podél okraje lesa a pak se stočí přímo do lesa. Kdysi tu byla osada Kolava, která po roce 1950 zanikla, a zbyl po ní jen místní název.

Ještě v lese se napojíme silnici, po níž vede cyklotrasa č. 4070, která vede ze Zdobnice do Říček. Dáme se doprava do Říček. Sjíždíme po silnici, a když vyjedeme z lesa, dostaneme se do lokality Pustiny. Je to oblast pod vrchem Pustý, který je ve výšce téměř 800 metrů nad mořem. V místě je několik opravených chalup se záplavou květin v oknech. Zhruba po 800 metrech od chalup na Pustinách směrem do Říček je po levé straně asi 100 metrů od silnice vidět chalupa. A za ní je skupina vztyčených obřích kamenů, známých jako Stonehenge v Říčkách.

Obří kameny byly v Říčkách snad už v roce 1840, kdy o nich psal dobový tisk. V roce 2010 je místní nadšenci vztyčili a jsou v místech, kde byly odjakživa. Umístění obřích kamenů (menhirů) do kruhu označují odborníci jako pseudokromlech. Jaký byl účel kromlechů neboli "křivých kamenů" se dodnes neví. Podle archeologů to byla pravděpodobně místa náboženských či společenských shromáždění.

V Říčkách, které patří v Orlických horách k jedněm z nejvýznamnějších lyžařských středisek, je možné se v létě občerstvit jen v hotelu Říčky. Ostatní penziony zajišťují jídlo a pití jen pro své hosty.

Z Říček se pokoušíme dostat do Julinčina údolí. Můžeme sjet až k hlavní silnici, která vede do Rokytnice v Orlických horách, a na ní se napojit na cyklotrasu 4075, ale my se dáme po modré turistické značce po pěšině za hotelem Říčky. Cesta je nepříjemná, protože jsou na ní čerstvě navezeny velké kameny. Asi po jednom kilometru na začátku Julinčina údolí se napojíme na cyklotrasu č. 4075.

Projíždíme příjemnou cestou Julinčiným údolím podél řeky Říčky. Až téměř na konci míjíme dětský tábor v romantickém zákoutí. Z údolí vyjedeme na silnici č. 310 a dáme se doprava do kopce směrem na Nebeskou Rybnou. Asi po dvou kilometrech se dostaneme do dalšího údolí, kde je u mostku přímo u řeky další dětský tábor s chalupou, kde je nápis "Příjem zavazadel a spěšnin". Ke kostelu v Nebeské Rybné je to od tábora už jen 400 metrů, ale silnice vede do příkrého kopce.

Nebeská Rybná, to je také golfový klub a nabízí kromě golfu na devítijamkovém hřišti v okolí tamního penzionu a kostela sv. Jakuba také hru fotbalgolf.

Z Nebeské Rybné pokračujeme nejdříve do kopce směr Souvlastní a pak sjíždíme do údolí. Před Souvlastním odbočíme vlevo na Bělou. Přejedeme potok Zdobnici a příkře stoupáme až na Zadní Ochoz. Odtud se dáme doprava po cyklotrase 4330 a jedeme po krásné úzké asfaltce mezi loukami směrem ke Kunčině Vsi. Cestu lemují mladé stromky. Lípy a třešně. Z asfaltky vyjedeme na silnici, kterou přejedeme a sjíždíme na okraj Rampuše, stále po cyklotrase 4330. Tady odbočíme vlevo a opět sjíždíme dolů na rozcestí. Doprava bychom jeli ke Kovárně, ale my se dáme doleva na Kunčinu Ves. V Kunčině Vsi se odpojíme z cyklotrasy 4330 a jedeme dále po silnici směr Kačerov, kde je cíl naší cesty.

Samotná jízda na "éčku" trvala 2 hodiny a 20 minut. Zůstatek na baterii přes 60%. (iv,lek)

Přes Studánku a Bělou do Rampuše

Trasa: Kačerov - Letovisko Studánka - Javornice - Bělá - Zadní Ochoz - Rampuše - Kunčina Ves - Kačerov
Délka trasy: 31,5 km

Vyrážíme s vnoučaty (13,11) a chceme se stavit v letovisku Studánka. Z Kačerova sjíždíme přes Prorubky až k Hostinci U Mařenky. Je to deset kilometrů po záplatovaných okreskách, ale je to pořád s kopce, takže žádná námaha. Od křižovatky za mostkem přes Kněžnou v Panské Habrové je už značená cyklistická trasa č. 4242.

U Mařenky se dáme doleva kolem nohejbalového hřiště a jedeme po pěkné asfaltové silničce po cyklistické trase č. 4330 (je značená také jako První podorlická pivní stezka). Vpravo vidíme Javornický potok, který napájí městské koupaliště. Cesta vede lesem Včelný, v horkém dni je to příjemné. Po 1,5 km dojedeme k Ivanskému jezeru. Ze stezky vidíme přehradní hráz, je 7 metrů vysoká a 82 metrů dlouhá. Postavena byla v roce 1907 jako ochrana před povodní. Jdeme se na ni podívat. Kdysi tu byla plovárna a půjčovna loděk. Od roku 2002 krášlí kamennou hráz vodník Kristiánek vytesaný z pískovce. Přehradní nádrž s okolní bujnou vegetací dnes připomíná rybník. Od Ivanského jezera cesta stoupá vzhůru až ke Studánce. Od Hostince U Mařenky jsou to do letoviska asi 3 kilometry.

Letovisko Studánka má dlouhou historii. Na konci 17. století místní lidé objevili v lese léčivé prameny a místo fungovalo jako přírodní lázně. Podle legendy vyzvala ve snu Panna Marie chudého a chromého muže, aby šel do Lesa Včelného a v tamní studánce si omyl nohy. Když to pak učinil, odešel bez berlí. Tehdejší vybavení lázní bylo prosté - dřevěná budova s několika dřevěnými vanami a ohřívacím zařízením. V polovině 18. století k městskému zařízení přibyla kaplička Panny Marie, a od 70. let 19. století město Rychnov postupně postavilo novou lázeňskou budovu a restauraci s lůžkovým zařízením. Lázně se v období První republiky staly místem různých kulturních, sportovních a společenských akcí, oblíbila si je smetánka ze širokého okolí, která oceňovala oázu klidu uprostřed přírody, atraktivní společnost, dobré jídlo a pití. Po roce 1945 místo postupně chátralo, v roce 2006 prošlo někdejší letovisko rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes je tam wellness hotel s kongresovým sálem, restaurací, venkovní kolonádou, přírodním amfiteátrem, minigolfem a dalšími atrakcemi.

V restauraci jsme si objednali zmrzlinové poháry, seznámili se se štědrou nabídkou wellness balíčků, pozorovali přípravy na svatbu v kolonádě a poté vyrazili směrem na Javornici. Ze Studánky se stoupá do kopce asi půl kilometru po poměrně kvalitní asfaltce až k hlavní silnici. Po ní se jede zhruba 300 metrů a zabočí si vlevo na Javornici. Následuje asi tříkilometrový sjezd po hladké asfaltové silnici až do Javornice. Jedeme stále po cyklistické trase č. 4330. Za školou odbočuje trasa doprava a míří do luk souběžně se zelenou turistickou značkou. Cesta je široká, částečně štěrkovitá a asfaltová. Výjimečně po ní projede auto. Z trasy je široký výhled do krajiny na luka a pole. Do Bělé je to po cyklistické trase z Javornice asi 4 kilometry. V okolí se staví nové chaty.

Bělá je bývalá německá osada, dnes je tam zachovalý kostelík a převážně rekreační chalupy. Trasa pokračuje po okresní silnici na Zadní Ochoz, kde č. 4343 odbočuje vlevo směrem na Rampuši. Cesta je nová asfaltová, vede po planině, odkud je výhled daleko do vnitrozemí i na Orlické hory. Nad Kovárnou navazuje na okresní silnici, která nás dovede do Rampuše. Cílem je Restaurace Sokolí hnízdo, kde prodávají mj. vlastní výrobky z tamní zemědělské farmy. Z Rampuše přes Kunčinu Ves se jede po záplatovaných okreskách po cyklistické trase č. 4330 až do Kunčiny Vsi, kde trasa odbočuje na Valčenku. My se ale dáme po silnici do Kačerova. Z Rampuše je to do Kačerova asi čtyři kilometry. (lek)

Za tajemnou Sfingou nad Kamencem

Trasa: Kačerov - Zdobnice - Kamenec - Sfinga - Kamenec - Stará škola - Šajtava - Kačerov
Délka trasy: 16 km

Z Kačerova vede naše trasa po silnici k Lovecké chatě, poté asfaltkou směrem na Šajtavu, u lesních školek doprava po červené. Je možné jet po široké štěrkovité cestě z křižovatky červené a modré do Zdobnice (cesta vede částečně po turistické modré, ale v polovině se odklání doleva), nebo zkusit ještě před křížením turistických tras některý z trailů do Zdobnice. Traily jsou umělé lesní pěšiny s umělými nebo přírodními vyvýšeninami a ostrými zatáčkami, které mají cyklistům (bajkerům) přinést zábavu a vzrušení. Zdobnické traily jsou jednosměrné, zpět nahoru lze vyjet po tzv. Želvě. Ve stráni svažující se do Zdobnice je několik trailů, například Pytlácký, Rampušák, Kačenka, Jelení, kterými se dá sjet lesem do Zdobnice. Vyústění je na modré turistické trase, která končí u křižovatky ve Zdobnici u autobusové zastávky nedaleko Hotelu Zdobnice. Středně zkušený cyklista to na horském kole zvládne.

Trasa ke Sfinze vede vlevo kolem hotelu Zdobnice do Kamence. Cesta je asfaltová, v okolí jsou vidět pěkné chalupy. Míjím vpravo odbočku do Čertova dolu. Těsně před Kamencem se vpravo otvírá výhled na dětský tábor i se strážním přístřeškem. V Kamenci ukazuje cyklistický tachometr 7 km od Kačerova. A to jsem jel po Pytláckém trailu. Odtud trasa pokračuje směrem do Luisina údolí ještě asi 450 m, pak odbočuje prudce doprava a po široké štěrkovité cestě vede příkře vzhůru. Není nijak značená. Asi po 500 metrech je vidět vpravo konec lyžařského vleku. V místě je pomník příslušníka sovětských okupačních vojsk majora V. P. Gagarinova, který se v těchto místech zřítil za špatné viditelnosti 30. 10. 1968 se svým strojem MiG 17. V terénu je zabetonován kus křídla s rudou hvězdou.

Trasa pokračuje dále příkře do kopce. Sklon je opravdu značný, na elektrokole je nutné zvolit maximální podporu. Asi po jednom kilometru štěrkovitá, poměrně dobře sjízdná cesta končí u lesa, pak pokračuje jen balvanitá úvozová cesta, po které je lepší jít pěšky. Směr je Vápenný vrch s nadmořskou výškou 952 m. Po 200 metrech je dobré zapojit na mobilu aplikaci Mapy.cz s GPS vyhledávačem. Skalnaté útvary, geologicky označované jako mrazové sruby, jsou v poměrně obtížně přístupném terénu asi 100 metrů vlevo od úvozové cesty. V okolí bohužel není žádná směrovka, ani označení, že jde o přírodní památku. Převážně mrazové zvětrávání vytvořilo z granitického svoru členité útvary vysoké až 10 metrů, některé připomínají obří kovadlinu, jiné jsou jako ruiny starodávných hradů. Jeden s výrazným balvanem v horní části připomíná staroegyptskou Sfingu a odtud dostal také název. Tachometr ukázal vzdálenost z Kačerova 9 km. Prudkým sjezdem se vracím zpět do Kamence. Trasa pokračuje po červené turistické značce směrem na Šajtavu, cesta je čerstvě pokrytá hrubými kameny, takže jízda není snadná. Od chalupy Stará škola je to už lepší, povrch je hlinitý nebo štěrkovitý. Asi po 2,5 kilometrech od Kamence projíždím Šatavou a pokračuji až k lesním školkám. Odtud po asfaltce sjíždím prudce do Kačerova a napojuji se na modrou turistickou značku. Délka trasy je cca 16 km, na elektrokole zabrala 2 hodiny. (lek)

Na Velkou Deštnou

Chceme zdolat nejvyšší místo v Orlických horách - Velkou Deštnou. Jedeme na elektrokolech z Kačerova.

Trasa: Kačerov - Zdobnice - Čertův důl - Pod Homolí - Pod Jelenkou - Velká Deštná - Luisino údolí - Deštné v Orlických horách - Jedlová - Uhřínov - Kačerov

Délka trasy: 35 km 

Startujeme ve 12.55. Jedeme po silnici k Lovecké chatě (Doktorhaus), pak dále po asfaltce směrem na Šajtavu. U lesních školek se dáme doprava po červené až k rozcestí Nad Zdobnicí. Jedeme asi 15 minut, protože na cestu navážejí velké kameny. Chápeme, že je to pro zpevnění cesty, ale jet po čerstvě nasypané vrstvě velkých kamenů není nic moc.

Od rozcestí do Zdobnice vede široká štěrkovitá cesta. Před Zdobnicí se můžeme podívat do jelení obory, podél které cesta vede. Žádné zvíře není na obzoru. Ve Zdobnici odbočujeme vlevo, jedeme kolem Hotelu Zdobnice směrem k Čertovu dolu. Ze silnice, která vede do Luisina údolí, se na Čertův důl odbočuje doprava. Cesta Čertovým dolem k parkovišti Pod Homolí je nekonečná. Sem tam potkáváme pěší turisty. Kousek před parkovištěm je možné sejít lesem dolů k potoku. Tady je Kačenčin šenk. Je to samoobslužné jednoduché občerstvení. Nápoje se chladí v potoku a lze koupit i nějaké obyčejné sušenky. Platit můžete hotově nebo převodem na účet.

Z parkoviště jedeme směrem k červeně značené turistické cestě - hřebenovce až k rozcestí Pod Jelenkou. To je 3,5 km. Zhruba po 100 m od parkoviště je na trase závora. Z kola musíte slézt, nedá se to objet. Kdo se řítí shora a nevšimne si upozornění, musí mít obrovské štěstí, aby se nerozmlátil. Chvíli se jede s kopce, pak zase do kopce. Cesta je široká, stará asfaltka. Z rozcestí je pak jeden kilometr stoupání na Velkou Deštnou. Tady jsme byli ve 14.30.

Půl kilometru od Srubu Horské služby k rozhledně kola tlačíme, jet se nedá, leda byste byli vyložení krosaři. Ve Srubu lze přečkat nepohodu, ale občerstvení nefunguje, možná proto, že je všední den.

U rozhledny je docela dost turistů. Poznáváme hraběte Kinského, ale necháváme mu soukromí. Jeho televizní pořady o české šlechtě se nám líbily.

Vracíme se zpátky na rozcestí Pod Jelenkou ve 14.50. Tady odbočuje vpravo a jedeme po modré značce do Luisina údolí. Zdá se to na první pohled pořádný sešup, ale v pohodě se dá jet. Cesta je asfaltová. V Luisině údolí funguje nové občerstvení, můžete si dát hranolky, klobásu, párek v rohlíku, nanuka i lízátko...A docela velký výběr nápojů.

V 15.20 opouštíme Luisino údolí a jedeme dolů do Zákoutí v Deštném. Odtud směrem na Jedlovou. Po 4 km je křižovatka (u stromu), tady odbočujeme vlevo a jedeme směrem na Uhřínov. Kdo umí držet jazyk za zuby, tak si ho nepřekousne. Cesta je plná výmolů a děr. Do kopce je to 2,7 km. Jedeme to 10 minut. Spotřebovali jsme jen na toto stoupání 10% baterie.

Z Uhřínova pak po silnici do Kačerova. Zbylo nám více než 50% energie v baterii. Doma jsme v 16.30. Ale ještě jsme stihli v Deštném nakoupit, chvíli jsme se zdrželi u rozhledny a také v Luisině údolí u občerstvení. Ujeli jsme 35 km. (iv)