v obci Zdobnice

Cyklovýlety

Přes Skuhrov na Prázovu boudu

Trasa: Kačerov, Uhřínov pod Deštnou, Skuhrov nad Bělou, Rybníčky, Proloh, Osečnice, Mýto, Lomy, Šediviny, Prázova bouda, Jedlová, Uhřínov, Polanka, Kačerov.

Délka trasy: 37 km

Rozhodli jsme se vyrazit na kolách nikoli k hlavnímu hřebenu Orlických hor, ale na druhou stranu – k Šedivinám a na Prázovu boudu. Z Kačerova jsme jeli po silnici před Polanku do Uhřínova. Před obcí nás potěšila kompletní rekonstrukce rybníčku, kolem něhož jsou i nové lavičky k posezení. Také okolí zemědělské farmy je více upravené než v minulosti, ale chtělo by to nějakou koncepci. Na velké ploše jsou jakoby rozházené budovy, skládky strojů a píce. Z Uhřínova jsme pokračovali kolem skanzenu Villa Nova po pěkné silničce směrem do Skuhrova. Sjezd je opravdu skvělý, protože na silničce nejsou žádné díry a záplaty. Obdivujeme výhled do krajiny a na okolní louky. U odbočky na Malý Uhřínov jsou výtvory místního řezbáře – perníková chaloupka na pařezu a jezevec v noře. Zřejmě ze stejné dílny je kousek dál nová lavička s vyřezávanými rostlinnými motivy a  hlemýžděm na opěradle, ze které je pěkný pohled na věž kostela ve Skuhrově. Minuli jsme statek v Debřeci a po několika prudkých zatáčkách jsme dojeli do Skuhrova.

Obec s téměř 1200 obyvateli proslavila výroba mlýnků na maso v Porkertově továrně. Továrna vyvážela masové strojky do celého světa, ale jejich výroba skončila v roce 2009. Od té doby továrna chátrala, až ji nový majitel areálu nechal v roce 2014 zbourat. Železárna, původně postavená už v 18. století, byla známá jako Růženina huť. V roce 1897 ji koupili bratři Porkertovi. Na produkci Porkertovy továrny, která byla největší železárnou v Orlických horách, je možné se podívat v muzeu, které sídlí v budově obecního úřadu.

Dominantou Skuhrova je barokní kostel sv. Jakuba Většího postavený na skalním ostrohu, kde nedaleko stál původně hrad. K jeho výstavbě byly použity kameny z hradní zříceniny. Na místě bývalého hradu, z něhož zbyly příkopy, hradby a základ věže, je dřevěná socha rytíře Mutiny Skuhrovského a desetimetrová rozhledna.

Ze Skuhrova jsme pokračovali po cyklotrase č. 4243 přes Rybníčky, Proloh, Osečnici a Mýto do Lomů. V Prolohu je vodní nádrž, socha Ukřižování a kovová zvonička. V obci Osečnice lidově nazývané "Vošetnice" je kaplička a sousoší Kalvárie. Cesta ze Skuhrova vede stále do kopce, ale jde o novou asfaltku, takže se jede velmi dobře. Z Lomů je už cesta horší a v lese v délce asi 1,5 km je kamenitá s balvany a obtížně sjízdná. Před Šedivinami se cesta zlepší, je sice šotolinová, ale bez výmolů a kamenů.

Prázova bouda byl cíl naší cesty a čekali jsme, že se tam najíme. Nabídka jídel velmi skromná - dvě polévky a tři hlavní jídla, zato ceny přemrštěné. Kuře s bramborem za 287 Kč. Všech asi osm lidí, kteří tam byli zrovna na obědě, si tak raději dali jen polévku za 60 Kč. Od dob socialismu se v Prázově boudě změnilo jen málo. Ale je tu velký sál a pořádají se tu svatby i různé akce pro větší počet lidí. Poslední červencový víkend se na Prázově boudě griluje krůta a vepřová kýta. U boudy je zastávka autobusu a malé parkoviště.

Z Prázovy boudy jsme se vydali po stejné trase zpět a asi po dvou kilometrech jsme zabočili na šotolinovou cestu č. 4329 směrem do Jedlové. Poměrně kvalitní cesta vedla zčásti lesem a mezi loukami, v Jedlové jsme po mostě přejeli řeku Bělou a zastavili jsme se u Penzionu Kristýna. Přestože je tam bistro a nabídka smažených pstruhů, žádné občerstvení jsme nedostali, protože se tam konala svatba. Vyrazili jsme proto raději domů.

Cesta pokračovala ke křižovatce v Jedlové, pak doleva do kopce do Uhřínova a přes Polanku do Kačerova. (lek, 2024)

Přes Malý Uhřínov do Benátek

Trasa: Kačerov, Uhřínov, Malý Uhřínov, Benátky, Poříčí, Prorubky, Kačerov

Délka trasy: 15 km

Dnešní Uhřínov pod Deštnou se do roku 1949 skládal ze dvou samostatných obcí – Velkého Uhřínova a Malého Uhřínova. Staré názvy zůstaly jen v katastrálních mapách. Při průjezdu Uhřínovem není moc jasné, kde se původní Malý Uhřínov rozkládal, ale vedla tudy cesta do Benátek – další obce, která zanikla po roce 1945. Rozhodl jsem se pro průzkumnou akci, protože do Benátek žádná cyklostezka nevede. Možná, že se tamtudy nedá ani projet.

Z Kačerova jsem vyrazil do Uhřínova po silnici, která je opravdu ve velmi špatném stavu. Není se co divit. Jezdí po ní obří traktory a kamiony, které vozí dřevo z lesa. A silničáři spravují jen díry tak, že do nich nasypou asfaltovou směs a jen nahrubo uválcují. Míjím Polanku, kde je několik chalup a odbočka k zámečku v Pádolí a k prameni Kněžné. Trasa Uhřínovem není moc pěkná, protože v horní části se projíždí zemědělskou farmou, která se rozkládá po obou stranách silnice. V prudké zatáčce jsem odbočil na cyklostezku 4367, která vede do Skuhrova nad Bělou. Ale tam se podíváme jindy.

Kousek za odbočku se otevřel výhled na uhřínovský kostel a opravenou faru. Tamní barokní kostel sv. Vavřince je zvenčí v dobrém stavu. Původní gotický kostel dokládají historické prameny již v roce 1350. Nynější stavba je z roku 1755, v roce 2001 byla kompletně opravena cibulovitá střecha věže. Původní konstrukce se demontovala, tesaři vyrobili novu dřevěnou konstrukci, která byla na zemi oplechována. Poté ji jeřáb vyzdvihl na původní místo. Vlevo od kostela stojí opravená fara. Původní objekt z roku 1720 noví majitelé dali kompletně do pořádku, dali mu název Farní dvůr a pronajímají jej k různým akcím, například svatbám, oslavám, zabíjačkám či firemním setkáním.

Vrátil jsem se na cyklostezku, a asi po 300 metrech je vpravo Archeologický skanzen Villa Nova. Určitě stojí za prohlídku. V letních měsících je otevřen denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin. Na šesti hektarech jsou repliky obytných i hospodářských staveb ze 13. až 14. století. Rovněž i jejich výstavba probíhala pomocí replik původních nástrojů

Pokračoval jsem po cyklostezce směrem do Skuhrova a po necelých dvou kilometrech je rozcestí s nenápadnou odbočkou doleva. Na rozcestí stojí vyřezávaná chaloupka na vysokém pařezu a jezevec lezoucí z dutého kmene. To se nedá přehlédnout. Odbočka působí, že vede jen k chalupě, ale podle mapy míří právě do Malého Uhřínova. Široká kamenitá cesta vede širším údolím podél potůčku, který se vlévá do Uhřínovského potoka. V údolíčku je rozmístěno asi 15 chalup, z nichž většina zřejmě patří k původnímu osídlení.

Po třech a půl kilometrech na soutoku Uhřínovského potoka a Kněžné se údolí rozšiřuje a směrem po proudu Kněžné se po obou březích rozprostírají louky zhruba 100 až 200 metrů široké. Právě v těchto místech se rozkládala původní osada Benátky. Ještě v roce 1921 tam stálo 12 domů.

Pokračoval jsem asi půl kilometru po zelené, ale pak jsem z ní odbočil, abych se držel co nejblíže řeky Kněžné. Cesta je bahnitá, někde se musí přelézat spadlé stromy. Rozhodně to není trasa pro běžné vyjížďky na kole. Asi po dvou kilometrech jsem dorazil k lokalitě Poříčí. Na levém břehu směrem po proudu Kněžné je velké prostranství, zhruba 250 x 100 metrů. Je na něm velká dřevěná budova a pravidelně tu bývají dětské tábory. Místo se nazývá Táborová osada U starého mlýna. Skutečně tu býval mlýn a hostinec. Turistický průvodce z roku 1911 lákal na návštěvu hostince v Poříčí na řece Kněžné. Hned vedle tábora vede asfaltová cesta prudce do kopce a prochází osadou Prorubky. Uprostřed obce je požární nádrž s upraveným okolím kde se koná každá rok v polovině července už více než dvě desetiletí pověstná Prorubská lávka. Účastníci klání se musí dostat s trakařem po úzké lávce přes nádrž, jeden na trakaři sedí a druhý ho veze. O zábavu není nouze.

Z Prorubek zpět do Kačerova je to necelé čtyři kilometry do kopce po mizerné asfaltce.
(lek, 2023) 

Přes Šerlich k Sedloňovskému černému kříži

Trasa: Kačerov, Zdobnice, Čertův důl, Velká Deštná, Šerlich, Šerlišský mlýn, Sedloňovský černý kříž, Deštné v Orlických horách, Uhřínov, Kačerov

Délka trasy: 42 km

Cyklovýlet, na který se můžete bez obav vydat, i když zrovna nemáte "éčka". Samozřejmě trochu fyzické zdatnosti a odhodlání je nezbytné. Z Kačerova jsme se vydali známou trasou do Zdobnice (viz Za tajemnou Sfingou do Kamence), od křižovatky u Hotelu Zdobnice jsme zamířili do Čertova dolu. V krásném údolí obdivujeme opravené chalupy. Vystoupali jsme starou asfaltkou asi 6 kilometrů až k rozcestí Pod Homolí. Cesta vede po cyklostezce č. 4308. Asi 150 metrů pod rozcestím je možné se občerstvit v Kačenčině šenku. Jde o samoobslužné občerstvení, kde je k dispozici pivo, nealkoholické nápoje a různé sušenky. Pivo se chladí v potoku. Platit se dá hotově do kasičky nebo kartou. Cestou míjíme cyklisty i pěší turisty. Je sezona, hory lákají a výhledy z vrchů jsou úchvatné.

Na křižovatce Pod Homolí jsme odbočili po červené turistické trase na Velkou Deštnou. Prvních 500 metrů vede cesta příkře do kopce, ale pak se stočí na vrstevnici a dá se jet prakticky po rovině. Jde o Jiráskovu cestu, která vede mezi Broumovem a Litomyšlí, a hlavní část prochází hřebenem Orlických hor. Celkem měří 160 km. Nedaleko Valinova pramene, pod vrchem Koruna, se na severovýchodním svahu buduje nová lanovka. Bude dlouhá 1650 metrů a bude končit v lyžařském středisku Orlické Záhoří – Jadrná.

Až k rozcestí Pod Jelenkou to jde dobře, ale pak nás čeká kilometr dlouhá cesta do příkrého kopce na Velkou Deštnou. Ještě, že asfaltka je poměrně kvalitní. Máme štěstí, je sobota a bufet Horské služby situovaný asi 100 metrů pod vrcholem Velké Deštné je otevřený. V nabídce jsou teplé a studené nápoje a různé sušenky. Nejvyššímu vrcholu Orlických hor jsme se vyhnuli, už jsme tam byli a po kamenité cestě se musí jen pěšky, a rovnou jsme se vydali směrem k Šerlichu. Cesta vede s kopce, v některých místech je to opravdu prudký sjezd. Od Velké Deštné až k Masarykově chatě je to asi 3,5 kilometru. V restauraci je plno hladových turistů, jak českých, tak polských, a nabídka je poměrně široká. Většinou česká klasika. Platební karty neberou, jen hotovost.

Ze Šerlichu jsme sjeli k Šerlišskému mlýnu, nejdříve vede cesta asi 200 metrů po žluté, pak se napojí na cyklostezku č. 4071. Vede po lesní kamenité cestě. U Šerlišského mlýna turisté obdivují velké mlýnské kolo a upravené okolí s vodním náhonem. Původní Postlerův mlýn byl v roce 1902 přestavěn na výletní restauraci, ta se v letech 1929 až 1930 po rekonstrukci změnila na horskou chatu, dostala další patro a nynější název Šerlišský mlýn. Původní majetek rodu Colloredo-Mansfeldů zabavilo v roce 1942 gestapo, protože Mansfeldy označilo za nepřátele německé říše. Ze stejného důvodu horskou chatu zabavilo po roce 1945 i Československo.

Ze Šerlišského mlýna jsme pokračovali asi 3 km k Sedloňovskému vrchu po cyklostezce č. 4071. Cesta vede lesem a stará asfaltka se občas změní v nerovnou kamenitou cestu. Na svazích Sedloňovského vrhu je chráněný prales, cyklostezka jím prochází. Rostou tam původní dřeviny, zejména buky, jedle a jeřáby. Pár metrů strmého stoupání z cyklostezky a jsme u Sedloňovského černého kříže v nadmořské výšce 1005 metrů. Původně byl natřený černě a na něm bylo z měděného kovu zhotoveno tělo Ježíše Krista. Postaven byl k uctění památky rakouského ministra orby Jeronýma z rodu Mansfeldů. Nyní je asi pět metrů vysoký kříž jen dřevěný. Srub nedaleko kříže sloužil v době budování československého pohraničního opevnění jako bufet pro dělníky.

Od kříže vede svažitá cesta do Deštného, označená je jako cyklostezka č. 4328. Místy je štěrkovitá cesta s asfaltovými úseky silně vymletá. Asi po čtyřech kilometrech, těsně při vjezdu do horského městečka míjíme po pravé straně asi desítku nové postavených roubenek s upraveným okolím, které slouží k pronájmu.

Na náměstí zaujme Hotel Národní dům, který byl postaven v roce 1935 jako Hotel Michel. Deštné v Orlických horách je známé lyžařské středisko. V létě jsou na svazích sjezdových tratí různé aktivity, například sjezd na tříkolkách, vedle školy je Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel. Z centra Deštného vede poměrně kvalitní asfaltová cesta do Jedlové a dále až k rozcestí se stromem. Nemusíme ani šlápnout do pedálů. Po asi šesti kilometrech je odbočka vlevo směrem na Uhřínov. Je to asi pětikilometrová cesta pořád do kopce. Z Uhřínova se vracíme do Kačerova.
(lek,iv, 2023) 


Přes Zdobnici na Mezivrší

Jedeme na e-kolech a chceme se dostat ze Zdobnice na Pěticestí, Mezivrší a zpět do Kačerova.

Trasa: Kačerov – Zdobnice – Pěticestí – Říčky – Julinčino údolí – Nebeská Rybná – Souvlastní – Kačerov

Délka trasy: 39 km

Vyjíždíme z Kačerova ve směru na Šajtavu. U lesních školek na křižovatce se šesti cestami (můžeme ji nazvat Šesticestí) se dáme po cestě doprava podél školek po červené turistické značce. Míjíme singl traily po levé straně, které jsou vyznačeny i na webu mapy.cz. Kdo se na to cítí, může se po nich vydat do Zdobnice. Dají se zvládnout i na e-kolech. My však jedeme až na křížení červené a modré turistické značky, na místo Nad Zdobnicí. Dáme se po široké a zpevněné cestě doleva, je označena jako modrá. Asi po jednom kilometru se z cesty odděluje modrá značka, ale je to jen úzká pěšina, proto jedeme pořád po široké cestě kolem jelení obory až do Zdobnice. Vyjedeme na křižovatce u autobusové zastávky nedaleko Hotelu Zdobnice.

Ze Zdobnice vyrazíme do kopce po silnici označené jako cyklostezka č. 4070 směr Říčky. Je navíc označena žlutou turistickou značkou. I nadále se budeme držet žluté a ze silnice odbočíme doleva asi po 800 metrech od křižovatky. Cesta je pořád asfaltová a stoupáme příkře vzhůru až ke kraji lesa k poslední chalupě Nebe. V lese už je jen štěrkovitá cesta a v některých místech není moc kvalitní. Asi po 3 kilometrech se napojíme na cyklotrasu 4307 a pokračujeme rovně směrem na Pěticestí. Na této křižovatce na hřebeni je bufet s občerstvením, ale otevřený je pouze v sobotu a neděli. Škoda. V místě jsou přehledné mapy a turistické značení. Z Pěticestí se dá jet směrem do Orlického Záhoří, ke Kunštátské kapli (ale jen pěšky), do Zdobnice přes Čertův důl, do Říček přes sjezdovku na Zakletém a také po pěší Naučné stezce Po hřebeni Orlických hor. My jsme se vydali na Mezivrší.
Jedeme po cyklotrase 4011 nádherným bukovým lesem, ve kterém jsou podél cesty bunkry, tzv. řopíky. Mezivrší je ve výšce 930 m n. m. Nedaleko je velké parkoviště, které slouží pro návštěvníky, jež chtějí navštívit nedaleký pěchotní srub RS-87 Průsek. Je to dvoupatrový bunkr a slouží jako muzeum a je možné si ho prohlédnout i uvnitř s průvodcem.

Z Mezivrší se vydáme po nové asfaltové silnici do Říček. Jedeme s kopce téměř sedm kilometrů a pro milovníky dlouhých sjezdů je to učiněná lahůdka. V Říčkách se chceme občerstvit, ale otevřený je jen hotel Říčky. Otvírá však až v 11.30 hodin. Naštěstí jsme kávu a pití dostali i krátce po jedenácté.

Z Říček jedeme Julinčiným údolím, přes Nebeskou Rybnou do Souvlastní a kolem Kovárny, přes Kunčinu Ves do Kačerova (trasy jsou popsány v jiných článcích). V penzionu Kovárna prodávají vajíčka a kozohovězí párky. (lek, 2023)

Přes Souvlastní do Říček a ke Stonehenge

Trasa: Kačerov, Kunčina Ves, Souvlastní, Říčky, Julinčino údolí, Nebeská Rybná, Zadní Ochoz, Kunčina Ves, Kačerov
Délka trasy: asi 35 km 

Jedeme tradičně z Kačerova směrem na jih přes Kunčinu Ves, pak ke Kovárně. Zdejší farma nabízí čerstvé kozohovězí klobásky na gril. Snad až příště, ale jistě by stály za ochutnání.

Sjíždíme do Souvlastní. Do roku 1945 byla vesnice osídlena čistě německojazyčným obyvatelstvem. Ke konci 19. století v ní žilo 370 obyvatel, v roce 2011 tam mělo trvalé bydliště už jen 24 lidí. Osada nyní patří pod obec Zdobnici. V údolí říčky Zdobnice u křižovatky stojí Penzion Celnice. Do konce 20. století v budově fungovala celní škola. Na rozcestí se dáme po silnici do kopce, je označena jako slepá a částečně po ní vede zelená turistická trasa. Asi v polovině cesty lze odbočit na cestu k asi 150 metrů vzdálené kapli Panny Marie Královna, kde se konají jednou za 14 dní bohoslužby. Asfaltová silnice končí asi po 2,5 kilometru. Ve stráních podél trasy je několik roztroušených chalup. Nedaleko bývalého kravína míjíme také rybníček s kouzelnou chatkou a malým mostkem. Trochu připomíná japonská meditační místa. Ale chytání ryb je tu zakázané.

Na konci silnice je mj. zrekonstruovaná Chalupa Sedmička, kterou její majitelé pronajímají. Vedle stojí památkově chráněný rozložitý jasan. Obvod kmene má téměř šest metrů a vysoký je 26 metrů. Na konci silnice se napojíme na polní cestu, která vede severovýchodním směrem k Říčkám. Je poměrně v dobrém stavu. Asi po sto metrech míjíme boží muka. Cesta pokračuje podél okraje lesa a pak se stočí přímo do lesa. Kdysi tu byla osada Kolava, která po roce 1950 zanikla, a zbyl po ní jen místní název.

Ještě v lese se napojíme silnici, po níž vede cyklotrasa č. 4070, která vede ze Zdobnice do Říček. Dáme se doprava do Říček. Sjíždíme po silnici, a když vyjedeme z lesa, dostaneme se do lokality Pustiny. Je to oblast pod vrchem Pustý, který je ve výšce téměř 800 metrů nad mořem. V místě je několik opravených chalup se záplavou květin v oknech. Zhruba po 800 metrech od chalup na Pustinách směrem do Říček je po levé straně asi 100 metrů od silnice vidět chalupa. A za ní je skupina vztyčených obřích kamenů, známých jako Stonehenge v Říčkách.

Obří kameny byly v Říčkách snad už v roce 1840, kdy o nich psal dobový tisk. V roce 2010 je místní nadšenci vztyčili a jsou v místech, kde byly odjakživa. Umístění obřích kamenů (menhirů) do kruhu označují odborníci jako pseudokromlech. Jaký byl účel kromlechů neboli "křivých kamenů" se dodnes neví. Podle archeologů to byla pravděpodobně místa náboženských či společenských shromáždění.

V Říčkách, které patří v Orlických horách k jedněm z nejvýznamnějších lyžařských středisek, je možné se v létě občerstvit jen v hotelu Říčky. Ostatní penziony zajišťují jídlo a pití jen pro své hosty.

Z Říček se pokoušíme dostat do Julinčina údolí. Můžeme sjet až k hlavní silnici, která vede do Rokytnice v Orlických horách, a na ní se napojit na cyklotrasu 4075, ale my se dáme po modré turistické značce po pěšině za hotelem Říčky. Cesta je nepříjemná, protože jsou na ní čerstvě navezeny velké kameny. Asi po jednom kilometru na začátku Julinčina údolí se napojíme na cyklotrasu č. 4075.

Projíždíme příjemnou cestou Julinčiným údolím podél řeky Říčky. Až téměř na konci míjíme dětský tábor v romantickém zákoutí. Z údolí vyjedeme na silnici č. 310 a dáme se doprava do kopce směrem na Nebeskou Rybnou. Asi po dvou kilometrech se dostaneme do dalšího údolí, kde je u mostku přímo u řeky další dětský tábor s chalupou, kde je nápis "Příjem zavazadel a spěšnin". Ke kostelu v Nebeské Rybné je to od tábora už jen 400 metrů, ale silnice vede do příkrého kopce.

Nebeská Rybná, to je také golfový klub a nabízí kromě golfu na devítijamkovém hřišti v okolí tamního penzionu a kostela sv. Jakuba také hru fotbalgolf.

Z Nebeské Rybné pokračujeme nejdříve do kopce směr Souvlastní a pak sjíždíme do údolí. Před Souvlastním odbočíme vlevo na Bělou. Přejedeme potok Zdobnici a příkře stoupáme až na Zadní Ochoz. Odtud se dáme doprava po cyklotrase 4330 a jedeme po krásné úzké asfaltce mezi loukami směrem ke Kunčině Vsi. Cestu lemují mladé stromky. Lípy a třešně. Z asfaltky vyjedeme na silnici, kterou přejedeme a sjíždíme na okraj Rampuše, stále po cyklotrase 4330. Tady odbočíme vlevo a opět sjíždíme dolů na rozcestí. Doprava bychom jeli ke Kovárně, ale my se dáme doleva na Kunčinu Ves. V Kunčině Vsi se odpojíme z cyklotrasy 4330 a jedeme dále po silnici směr Kačerov, kde je cíl naší cesty.

Samotná jízda na "éčku" trvala 2 hodiny a 20 minut. Zůstatek na baterii přes 60%. (iv,lek, 2023)

Přes Studánku a Bělou do Rampuše

Trasa: Kačerov - Letovisko Studánka - Javornice - Bělá - Zadní Ochoz - Rampuše - Kunčina Ves - Kačerov
Délka trasy: 31,5 km

Vyrážíme s vnoučaty (13,11) a chceme se stavit v letovisku Studánka. Z Kačerova sjíždíme přes Prorubky až k Hostinci U Mařenky. Je to deset kilometrů po záplatovaných okreskách, ale je to pořád s kopce, takže žádná námaha. Od křižovatky za mostkem přes Kněžnou v Panské Habrové je už značená cyklistická trasa č. 4242.

U Mařenky se dáme doleva kolem nohejbalového hřiště a jedeme po pěkné asfaltové silničce po cyklistické trase č. 4330 (je značená také jako První podorlická pivní stezka). Vpravo vidíme Javornický potok, který napájí městské koupaliště. Cesta vede lesem Včelný, v horkém dni je to příjemné. Po 1,5 km dojedeme k Ivanskému jezeru. Ze stezky vidíme přehradní hráz, je 7 metrů vysoká a 82 metrů dlouhá. Postavena byla v roce 1907 jako ochrana před povodní. Jdeme se na ni podívat. Kdysi tu byla plovárna a půjčovna loděk. Od roku 2002 krášlí kamennou hráz vodník Kristiánek vytesaný z pískovce. Přehradní nádrž s okolní bujnou vegetací dnes připomíná rybník. Od Ivanského jezera cesta stoupá vzhůru až ke Studánce. Od Hostince U Mařenky jsou to do letoviska asi 3 kilometry.

Letovisko Studánka má dlouhou historii. Na konci 17. století místní lidé objevili v lese léčivé prameny a místo fungovalo jako přírodní lázně. Podle legendy vyzvala ve snu Panna Marie chudého a chromého muže, aby šel do Lesa Včelného a v tamní studánce si omyl nohy. Když to pak učinil, odešel bez berlí. Tehdejší vybavení lázní bylo prosté - dřevěná budova s několika dřevěnými vanami a ohřívacím zařízením. V polovině 18. století k městskému zařízení přibyla kaplička Panny Marie, a od 70. let 19. století město Rychnov postupně postavilo novou lázeňskou budovu a restauraci s lůžkovým zařízením. Lázně se v období První republiky staly místem různých kulturních, sportovních a společenských akcí, oblíbila si je smetánka ze širokého okolí, která oceňovala oázu klidu uprostřed přírody, atraktivní společnost, dobré jídlo a pití. Po roce 1945 místo postupně chátralo, v roce 2006 prošlo někdejší letovisko rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes je tam wellness hotel s kongresovým sálem, restaurací, venkovní kolonádou, přírodním amfiteátrem, minigolfem a dalšími atrakcemi.

V restauraci jsme si objednali zmrzlinové poháry, seznámili se se štědrou nabídkou wellness balíčků, pozorovali přípravy na svatbu v kolonádě a poté vyrazili směrem na Javornici. Ze Studánky se stoupá do kopce asi půl kilometru po poměrně kvalitní asfaltce až k hlavní silnici. Po ní se jede zhruba 300 metrů a zabočí si vlevo na Javornici. Následuje asi tříkilometrový sjezd po hladké asfaltové silnici až do Javornice. Jedeme stále po cyklistické trase č. 4330. Za školou odbočuje trasa doprava a míří do luk souběžně se zelenou turistickou značkou. Cesta je široká, částečně štěrkovitá a asfaltová. Výjimečně po ní projede auto. Z trasy je široký výhled do krajiny na luka a pole. Do Bělé je to po cyklistické trase z Javornice asi 4 kilometry. V okolí se staví nové chaty.

Bělá je bývalá německá osada, dnes je tam zachovalý kostelík a převážně rekreační chalupy. Trasa pokračuje po okresní silnici na Zadní Ochoz, kde č. 4343 odbočuje vlevo směrem na Rampuši. Cesta je nová asfaltová, vede po planině, odkud je výhled daleko do vnitrozemí i na Orlické hory. Nad Kovárnou navazuje na okresní silnici, která nás dovede do Rampuše. Cílem je Restaurace Sokolí hnízdo, kde prodávají mj. vlastní výrobky z tamní zemědělské farmy. Z Rampuše přes Kunčinu Ves se jede po záplatovaných okreskách po cyklistické trase č. 4330 až do Kunčiny Vsi, kde trasa odbočuje na Valčenku. My se ale dáme po silnici do Kačerova. Z Rampuše je to do Kačerova asi čtyři kilometry. (lek)

Za tajemnou Sfingou nad Kamencem

Trasa: Kačerov - Zdobnice - Kamenec - Sfinga - Kamenec - Stará škola - Šajtava - Kačerov
Délka trasy: 16 km

Z Kačerova vede naše trasa po silnici k Lovecké chatě, poté asfaltkou směrem na Šajtavu, u lesních školek doprava po červené. Je možné jet po široké štěrkovité cestě z křižovatky červené a modré do Zdobnice (cesta vede částečně po turistické modré, ale v polovině se odklání doleva), nebo zkusit ještě před křížením turistických tras některý z trailů do Zdobnice. Traily jsou umělé lesní pěšiny s umělými nebo přírodními vyvýšeninami a ostrými zatáčkami, které mají cyklistům (bajkerům) přinést zábavu a vzrušení. Zdobnické traily jsou jednosměrné, zpět nahoru lze vyjet po tzv. Želvě. Ve stráni svažující se do Zdobnice je několik trailů, například Pytlácký, Rampušák, Kačenka, Jelení, kterými se dá sjet lesem do Zdobnice. Vyústění je na modré turistické trase, která končí u křižovatky ve Zdobnici u autobusové zastávky nedaleko Hotelu Zdobnice. Středně zkušený cyklista to na horském kole zvládne.

Trasa ke Sfinze vede vlevo kolem hotelu Zdobnice do Kamence. Cesta je asfaltová, v okolí jsou vidět pěkné chalupy. Míjím vpravo odbočku do Čertova dolu. Těsně před Kamencem se vpravo otvírá výhled na dětský tábor i se strážním přístřeškem. V Kamenci ukazuje cyklistický tachometr 7 km od Kačerova. A to jsem jel po Pytláckém trailu. Odtud trasa pokračuje směrem do Luisina údolí ještě asi 450 m, pak odbočuje prudce doprava a po široké štěrkovité cestě vede příkře vzhůru. Není nijak značená. Asi po 500 metrech je vidět vpravo konec lyžařského vleku. V místě je pomník příslušníka sovětských okupačních vojsk majora V. P. Gagarinova, který se v těchto místech zřítil za špatné viditelnosti 30. 10. 1968 se svým strojem MiG 17. V terénu je zabetonován kus křídla s rudou hvězdou.

Trasa pokračuje dále příkře do kopce. Sklon je opravdu značný, na elektrokole je nutné zvolit maximální podporu. Asi po jednom kilometru štěrkovitá, poměrně dobře sjízdná cesta končí u lesa, pak pokračuje jen balvanitá úvozová cesta, po které je lepší jít pěšky. Směr je Vápenný vrch s nadmořskou výškou 952 m. Po 200 metrech je dobré zapojit na mobilu aplikaci Mapy.cz s GPS vyhledávačem. Skalnaté útvary, geologicky označované jako mrazové sruby, jsou v poměrně obtížně přístupném terénu asi 100 metrů vlevo od úvozové cesty. V okolí bohužel není žádná směrovka, ani označení, že jde o přírodní památku. Převážně mrazové zvětrávání vytvořilo z granitického svoru členité útvary vysoké až 10 metrů, některé připomínají obří kovadlinu, jiné jsou jako ruiny starodávných hradů. Jeden s výrazným balvanem v horní části připomíná staroegyptskou Sfingu a odtud dostal také název. Tachometr ukázal vzdálenost z Kačerova 9 km. Prudkým sjezdem se vracím zpět do Kamence. Trasa pokračuje po červené turistické značce směrem na Šajtavu, cesta je čerstvě pokrytá hrubými kameny, takže jízda není snadná. Od chalupy Stará škola je to už lepší, povrch je hlinitý nebo štěrkovitý. Asi po 2,5 kilometrech od Kamence projíždím Šatavou a pokračuji až k lesním školkám. Odtud po asfaltce sjíždím prudce do Kačerova a napojuji se na modrou turistickou značku. Délka trasy je cca 16 km, na elektrokole zabrala 2 hodiny. (lek)

Na Velkou Deštnou

Chceme zdolat nejvyšší místo v Orlických horách - Velkou Deštnou. Jedeme na elektrokolech z Kačerova.

Trasa: Kačerov - Zdobnice - Čertův důl - Pod Homolí - Pod Jelenkou - Velká Deštná - Luisino údolí - Deštné v Orlických horách - Jedlová - Uhřínov - Kačerov

Délka trasy: 35 km 

Startujeme ve 12.55. Jedeme po silnici k Lovecké chatě (Doktorhaus), pak dále po asfaltce směrem na Šajtavu. U lesních školek se dáme doprava po červené až k rozcestí Nad Zdobnicí. Jedeme asi 15 minut, protože na cestu navážejí velké kameny. Chápeme, že je to pro zpevnění cesty, ale jet po čerstvě nasypané vrstvě velkých kamenů není nic moc.

Od rozcestí do Zdobnice vede široká štěrkovitá cesta. Před Zdobnicí se můžeme podívat do jelení obory, podél které cesta vede. Žádné zvíře není na obzoru. Ve Zdobnici odbočujeme vlevo, jedeme kolem Hotelu Zdobnice směrem k Čertovu dolu. Ze silnice, která vede do Luisina údolí, se na Čertův důl odbočuje doprava. Cesta Čertovým dolem k parkovišti Pod Homolí je nekonečná. Sem tam potkáváme pěší turisty. Kousek před parkovištěm je možné sejít lesem dolů k potoku. Tady je Kačenčin šenk. Je to samoobslužné jednoduché občerstvení. Nápoje se chladí v potoku a lze koupit i nějaké obyčejné sušenky. Platit můžete hotově nebo převodem na účet.

Z parkoviště jedeme směrem k červeně značené turistické cestě - hřebenovce až k rozcestí Pod Jelenkou. To je 3,5 km. Zhruba po 100 m od parkoviště je na trase závora. Z kola musíte slézt, nedá se to objet. Kdo se řítí shora a nevšimne si upozornění, musí mít obrovské štěstí, aby se nerozmlátil. Chvíli se jede s kopce, pak zase do kopce. Cesta je široká, stará asfaltka. Z rozcestí je pak jeden kilometr stoupání na Velkou Deštnou. Tady jsme byli ve 14.30.

Půl kilometru od Srubu Horské služby k rozhledně kola tlačíme, jet se nedá, leda byste byli vyložení krosaři. Ve Srubu lze přečkat nepohodu, ale občerstvení nefunguje, možná proto, že je všední den.

U rozhledny je docela dost turistů. Poznáváme hraběte Kinského, ale necháváme mu soukromí. Jeho televizní pořady o české šlechtě se nám líbily.

Vracíme se zpátky na rozcestí Pod Jelenkou ve 14.50. Tady odbočuje vpravo a jedeme po modré značce do Luisina údolí. Zdá se to na první pohled pořádný sešup, ale v pohodě se dá jet. Cesta je asfaltová. V Luisině údolí funguje nové občerstvení, můžete si dát hranolky, klobásu, párek v rohlíku, nanuka i lízátko...A docela velký výběr nápojů.

V 15.20 opouštíme Luisino údolí a jedeme dolů do Zákoutí v Deštném. Odtud směrem na Jedlovou. Po 4 km je křižovatka (u stromu), tady odbočujeme vlevo a jedeme směrem na Uhřínov. Kdo umí držet jazyk za zuby, tak si ho nepřekousne. Cesta je plná výmolů a děr. Do kopce je to 2,7 km. Jedeme to 10 minut. Spotřebovali jsme jen na toto stoupání 10% baterie.

Z Uhřínova pak po silnici do Kačerova. Zbylo nám více než 50% energie v baterii. Doma jsme v 16.30. Ale ještě jsme stihli v Deštném nakoupit, chvíli jsme se zdrželi u rozhledny a také v Luisině údolí u občerstvení. Ujeli jsme 35 km. (iv)